Nikdy ti neřeknu...
Vždycky jsem si myslela, že je nám nějakým způsobem určený skončit spolu. Čím jsme starší, tím míň tomu věřím, tím míň věřím na osud, na nás dva a všechno kolem, bez tebe totiž nic nedává smysl. Je mi z toho smutno, ale svým způsobem, si za to můžeme sami. Můžeme si za to tím, že jsme si to ani jeden dlouho nechtěli přiznat, že když si to přiznal jeden nepřiznal si to druhý. Taky tím, jak jsme se pořád míjeli, každý byl šťastný v jinou chvíli, nikdy nebyli šťastní spolu. Vím, že jsme tu vždy jeden pro druhého, že tu pro sebe budeme vždy. Jen už jsem unavená z toho neustálýho doufání, že jednou z toho bude něco víc. Možná si za to taky můžeme tím, že si to jeden druhýmu nikdy neřekneme, možná si to přeju jen já. Ale na druhou stranu, vždycky se nám líbilo to neustálý hecování se, kdo to vydrží dýl a vím, jak moc neradi oba prohráváme. Já už jsem s tím neustálým překonáváním sama sebe, že tě nechci ale skončila, jen ti to n...
